Volby prezidenta skončily, šílenství nikoliv...

Volba prezidenta, jak se zdá, rozdělila republiku. Skoro tak, že to bylo fifty-fifty. Rozhodl nakonec celkem malý rozdíl 10% hlasů ve prospěch Miloše Zemana. Ačkoliv nebyl mým kandidátem, vlastně když se nad tím zamyslím,nebyl mezi devíti uchazeči žádný ideální kandidát, jsem s volbou spokojen. Hlavně proto, že občané mohli konečně volit hlavu státu přímo. Je po volbách a prezidenta máme. Je to náš prezident ať už se vám to líbí nebo ne. Je potřeba uznat, že ani tak nezvítězil Zeman, jako konečně přímá demokracie. Co ale dál? Země se polarizovala na dva tábory...

Šílenství, které provázelo prezidentskou kampaň by mělo být za námi, ale neděje se tak. Chytrá kampaň Karla Schwarzenberga na sociálních sítích mu vynesla velmi slušnou podporu, bohužel také vyvolala hodně nenávisti vůči Miloši Zemanovi, proti kterému se kníže dosadil do pozice "já jsem Antizeman a slušnost". Zeman zase používal různé polopravdy a nebál se v debatách na knížete útočit. Kníže se bohužel nedokázal příliš bránit, a to ani když mu pan Moravec vehementně pomáhal. O tom jsem ale úplně psát nechtěl. Kampaň mi přišla po všech stránkách standartní, podíváme-li se do jiných zemí, kde se hlava státu volí přímo. Otázkou je, co teď bude s českou společností.

V hospodách u piva, na ulicích a v diskuzních fórech na internetu lidé neustále nadávají a lamentují nad tím, jak nás vláda okrádá, lže nám a zvyšuje daně. Pod článkem o nehodě na dálnici D1 se dozvíme v diskuzi, že za ni může ODS, Nečas a Kalousek. A tohle se mi opravdu nelíbí. Myslím, že by se i ti nejzarytější odpůrci Miloše Zemana měli smířit s tím, že se stal jejich prezidentem. Já jsem na tom podobně, taky jsem se s tím musel smířit. V demokracii totiž platí slovo většiny a je třeba to respektovat.

Záměrně jsem použil slovo "respekovat", protože RESPEKT je přesně to, co celému národu chybí. Možná bych dodal respekt a tolerance. Pohrdání člověkem, který má jiný názor, se jaksi stalo normou a tak se i po úspěšné volbě prezidenta polarizujeme na Karlovce a Milošovce a nemůžeme si přijít na jméno. Manželé se hádají, kolegové v práci se hádají, Pražáci nadávají na Moraváky a Moraváci na Pražáky.

Pro mě je důležitá věcná diskuse. Když s něčím názorem nesouhlasím, chci prostě vědět víc. Snažím se pochopit, jak to ten člověk myslí a proč si to myslí. Nechci se dávat za zářný příklad, voliče Komunistů například asi nepochopím nikdy, ale tolerovat a respektovat je můžu.

V demokratických volbách má aždý právo vyjádřit svůj názor, a to se přesně stalo. To je pozitivní. A proto, nejste-li spokojeni s touto vládou, nejste-li spokojeni s žádnou parlamentní stranou, prostě je v příštích volbách nevolte. Vyberte si někoho jiného. Stran tu máme požehnaně a vybírat je z čeho. Nemusíme se bát volit i malé strany, každý hlas se počítá. Volby jsou vlastně jediná pořádná instituce, ve které se můžeme my občani vyjádřit. A proto to uděejme, nenechme se znechutit politikou. Volme, kroužkujme a diskutujme. Ať vyhraje kdokoliv a vládnout bude kdokoliv, bude to naše vláda, které vystavíme každé čtyři roky vysvědčení. A to hlavní na závěr: kdo volí, může žbrblat, že jeho kandidát či strana nevyhrála. Kdo nevolí, nechť nežbrblá, protože se svou lhostejností připravil o právo žbrblat. A ať už volíte nebo ne, respektujte se navzájem. Sebe i své názory.